Osobnosti festivalu

Chalíl Džibrán se narodil v severolibanonském Bšarré ve statkářské rodině mimořádně vzdělaných maronitských křesťanů. Náhlá smrt otce a několik let neúrody přivedly rodinu do chudoby. Matka se pod tíhou okolností odhodlala k emigraci do Spojených států spolu se svými dětmi: Chalílem, jeho bratrem a dvěma sestrami. Usadili se v Bostonu, kde Chalíl jako jediný z rodiny mohl chodit do školy. Ze své vlasti si odnesl základy syrštiny a arabštiny, jakož i náboženství, jemuž se učil v církevní škole.

Tady vyšel brzy najevo jeho kreslířský talent a učitelka tehdy třináctiletého chlapce seznámila s místním uměleckým fotografem a vydavatelem Fredem Holandem Dayem, vyznavačem symbolismu, Keatse a Wildea. Pod Dayovým vedením prohluboval Džibrán své osobité umělecké dovednosti a rozšiřoval si obzor hojnou četbou. Díky němu se také seznámil s básnířkou Josephine P. Peabody, jež se stala jeho první múzou.

V Bostonu Chalíl Džibrán zaznamenal první umělecké úspěchy a jeho kresby se objevily na titulních stranách několika knih. Toto období je předznamenáním inspirace jeho děl literárních: nenaplněná láska k Josephine byla prvním z předobrazů Selmy Karamy a nadpozemsky vznešeného, leč tragicky skončivšího citu ve „Zlomených křídlech".

Po několika letech strávených v USA odjel Džibrán v roce 1898 zpět do Libanonu, aby zde studoval arabskou literaturu. Při setkání s utlačovanou vlastí v něm narůstá odpor vůči všemu vnějšímu donucování a začínají se formovat jeho sociální, politické a proticírkevní názory.

V roce 1902 se vrací za pohnutých okolností zpět do Ameriky: sestru již živou nespatří, jeho bratr a matka umírají brzy poté. Těžké období překonává díky přátelům: na Danův popud připraví svou první výstavu, na níž potkává další osudovou ženu, Mary Haskell. Ta se na dlouhá léta stane jeho mecenáškou, nejbližší kritičkou i korektorkou jeho anglických textů. Psát anglicky ostatně začal až z jejího podnětu. Od roku 1904 publikoval v listu Al-Muhádžir (Emigrant) své první arabsky psané dílo Al-Músíqa, vydané v roce 1905 v New Yorku, o rok později následuje trojice alegorií Údolí nymf, v nichž vyjadřuje své náboženské, sociální a antiklerikální názory. V roce 1908 vycházejí arabsky jeho Odbojní duchové - čtvero příběhů s podobně kritickým zaměřením jako dílo předchozí - poslední ze čtveřice, Chalíl heretik. Za tuto knihu byl Džibrán exkomunikován z církve.

V témže roce odjíždí studovat do Paříže, kde si zamiluje francouzský kulturní život. Po dvou a půl letech se vrací zpět do USA a natrvalo se usazuje v New Yorku. O dva roky později vycházejí arabsky jeho Zlomená křídla (česky 1996), v jisté míře autobiografický příběh zklamané lásky.

Mezi tím portrétuje významné osobnosti své doby, mj. W. B. Yeatse či C. G. Junga. Kromě psaní článků do arabských listů se také aktivně zapojuje do Golden Links Society, sdružující arabské přistěhovalce a podporující protiturecký odpor na Blízkém Východě. Za první světové války se pak stává velkým zastáncem společné arabské akce proti osmanské nadvládě.

V roce 1914 vydává Džibrán svou další arabsky psanou knihu, Slzy a úsměv, v níž zpracoval některé své starší texty, o čtyři roky později vychází jeho první anglické dílo, sbírka parabol nazvaná Madman (Blázen, česky 1994). Džibrán se stal populárním a je prvním přistěhovalcem píšícím pro literární magazín The Seven Arts. Vydává další dílo v angličtině The Forerunner (Zvěstovatel, 1920), s přáteli zakládá literární společnost Al-Rábita al-kalamíjja a pracuje na svém dnes nejslavnějším díle, The Prophet (Prorok), který vyšel poprvé v New Yorku roku 1923 a od té doby bezpočtukrát ve více než dvaceti jazycích (česky poprvé 1932). Týž rok přinesl i další arabské dílo: Nové a podivuhodné, které vyšlo v Káhiře a roku 1926 vydává svazek parabol a aforismů nazvaný Písek a pěna (Sand and Foam, česky 1998).

Kolem roku 1928 se začal zhoršovat jeho zdravotní stav. Rozhodne se ještě zakoupit klášter v rodném Bšarré a v témže roce vydává své nejrozsáhlejší dílo: Ježíš, syn člověka (Jesus, Son of Man, slovensky 2005), v němž se pokouší zahlédnout Ježíše očima jeho současníků. Džibrán začíná znovu zpracovávat svůj starý příběh o třech bozích, text The Earth Gods, Bohové Země (česky 1996), který vyšel v těsně před Džibránovou smrtí v roce 1931. Následujícího roku vychází posmrtně soubor parabol pod názvem Poutník (The Wanderer), o rok později pak druhá část zamýšlené trilogie o Prorokovi - Zahrada prorokova (The Garden of the Prophet, česky 1990).

Dva týdny před odchodem z tohoto světa přinesli Džibránovi ke smrtelnému loži útlý svazek Bohů Země. Byl to jeho odkaz všem přátelům a souputníkům na celém světě, které osobně nepoznal, ale kteří s ním sdíleli jeho vizi celistvosti stvoření. Vyjádřil ji takto: „Věřím, že po celém světě jsou jednotlivci a skupiny lidí, kteří bez ohledu na to, ke které rase patří, jsou si blízcí a jsou spřízněni, neboť patří do téže kategorie vědomí. A to je to pravé příbuzenství - jenom to."

Chalíl Džibrán umírá 10. dubna 1931 v New Yorku na rakovinu jater. Po obřadech v USA bylo jeho tělo převezeno do Libanonu a uloženo v klášterní kobce v Bšarré. S tímto světem se loučil slovy:

Přejdeme do soumraku,

snad abychom si uvědomili úsvit jiného světa.

Vyhledejme kout, kde ve svém pozemském božství

usneme,

a vzcházející den ponecháme lásce, lidské a křehké,

aby jej sama řídila. 

S použitím textů k doslovům knih Chalíla Džibrána Prorok (Vyšehrad 1989) a Poutník (Vyšehrad 2006)