Pověsti
Jak přišla Králova hora ke svému jménu
Od nepanšti se vypravuje, že v Králově hoře, která se vypíná nad Kozlovicemi, je ukryt veliký poklad. Je to i věrohodné, protože Králova hora je jediná svého druhu, že je samostatná. Věk y na ní roste les. Kolem celé hory vede jenom jedná cesta, která se uzavírá do kruhu. Královu horu obklopuje pět vesnic, takže loupežníci, byli-li pronásledování, nemohli s lupem jinam uniknout než do rozsáhlých lesů Královy hory. Každá samostatná hora má svého strážce - ducha, který vládne a střeží horu.
V dávnověku jel tudy na koni vznešený pán. Byl z daleké, cizí země. Jeho kůň i pánův oděv prozrazovaly, že je z urozeného rodu. Byl to sám král. Jeho otec byl již stár, a tak lidu začal vládnout syn. Nový syn však neměl svobodu, nenáviděl války a nemohl snášet lidskou bídu a utrpení. Lákaly jej dálky a hory, a proto raději, než by jako špatný král musel vést války se sousedy, vzdal se trůnu. Jeho rodina se ho zřekla a král se zlatou korunou a s částí pokladu opustil svou zemi. Přes pusté, válkou zničené kraje jel východním směrem dále a dále, až přejel sedmero hor a sedmero údolí. Před ním se rozprostírala nádherná malebná údolí, obdělaná pole a vše lemoval věnec modravých hor.
Král si chtěl odpočinout, sundal poklad z koně a ustlal si na zemi. Zdál se mu podivný sen. Ve snu viděl, jak se před ním najednou začaly otevírat hora a ze skály vystoupila spanilá dívka. Halil ji jen průsvitný obláček a zlaté vlasy jí spadaly až na ramena. Dala mu napít vody z podzemního pramene z lůna hory a od té doby bylo mezi nimi nepřerušitelné pouto. Poklady uložil v hoře pod ochranu její vládkyně. Ráno našli krále, jak spí u své bedny s pokladem a je na rukou a nohou spoután věncovím uvitým z lesního kvítí. Zůstal už jednou provždy u pastýřů ovcí a štědře je podaroval zlaťáky. Zelenou horu, která se tyčila do nebes na kolibami, pojmenoval "Královou horou". Žil dlouhá léta v bratrství s pastýři ovcí i s jejich ženami, až jednoho dne ve vysokém věku zemřel.
Místo k věčnému odpočinku mu našla Hanýžka, se kterou se poprvé před lety potkal. Když ovčáci vykopávali hrob pro krále, narazili na veliký kámen. Když jej nadzvedli, spatřili pod ním královskou korunu. Kdo ji tam dal nikdo nevěděl. Z úcty k dobrosrdečnému králi položili ovčáci královskou korunu zemřelému králi na hlavu a tak jej uložili do hrobu. Hrob mu obložili zimostrázem a do hlavy mu zasadili bílou polní šípkovou růži. Později na králově hrobě vyrašily tři mohutné duby, pod kterými prý sní svůj věčný sen.
