Pověsti

O zbujníku Ondrášovi

Vynikající lidový vyprávěč, tanečník a hudebník Karel Kozel z Janovi, vyprávěl kdysi pověst o "zbujniku Ondrašovi". "Ve Vyšních Lhotach je ešče po něskaj zvunica. Kejsi za starych časuv vedle te zvonice byla staro dřevjana chalupa a v te chalupě meškol stary Škapa." Škapa byl chalupník a ve zvonici každý den ráno svítání, v poledne anděla Páně a navečer klekání. Jak někdo zemřel, tak zase jemu, zvonil i při ohni nebo při velké vodě. Zvonil také na poplach před vojáky a zbojníky.

Jednou v létě se chystal zvonit svítání. Hustě pršelo a starý Škapa zrovna vyšel na zápraží a tam stál švarný synek v panském obleku a celý byl od bláta. "Chcu u tebe, Škapo, přespať", řekl mladík. Škapa ho vzal dále, že on už stejně spát nebude, a šel odzvonit svítání a pak že se chytí nějaké roboty. Synek si šel lehnout na půdu do voňavého sena. Škapa odzvonil a najednou před ním stál panský rejtar na koni. Oba byli moc udýchání a promočeni a rejtar hned spustil: "Hevaj, chlope, utěkol kajsi zbujnik Ondra z Janovic. Přeca si ho musil vidět!" Ale Škarpa se bránil, že nikoho neviděl, a kdyby už, že je Ondráš dozajista až na Lysé hoře ve svém ležení.

Rejtar mu honem přikázal, aby zvonil na poplach, že Ondráš sebral v tošanovickém zámku celý poklad stříbra, zlata a zejména vzácnou zlatou kačenu.

A Škarpa zazvonil na poplach, ale jaksi podivně, tak že ještě nikdy nezvonil. Lidé měli svou robotu a nikdo nešel honit zbojníka. Rejtar ujel odjet s nepořízenou. Škapa spěchal domů a hned spustil na Ondráše, že ho honí vojáci, aby rychle utekl. Ondráš u něj zůstal až do večera a za přespání se mu bohatě odměnil zlatými dukáty. Z pytle vytáhl kačenu, celou ze zlata, a kázal Škapovi, aby ji zakopal pod pec. Pravil, že mu kačena přinese štěstí a po Ondrákově smrti připadne kačena Škapovi.

Co se stalo se zlatou kačenou, to žádný neví, ale teď na tom místě stojí místo dřevěnice pěkná zděná chalupa a na "škapovym polu" se prý v pašijové dny suší Ondrášovy poklady.

← Zpět na seznam pověstí